SKŘÍPÁNÍ ZUBY – PROBLÉM 21. STOLETÍ

Tým Profimed

čtení na 5 min

Skřípání zuby neboli bruxismus je porucha (patologický návyk, parafunkce), kdy pacient provádí opakované, neúčelné a mimovolní žvýkací až zcela atypické pohyby, při kterých se o sebe s výraznou silou třou horní a dolní žvýkací plochy.

První zprávy o „skřípání zuby“ najdeme již v bibli, například „Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních, tamť bude pláč a škřipení zubův“ (Matouš, 8:12) (citováno podle Bible kralické). Jako první použili termín ‘la bruxomanie’ v roce 1907 Francouzi Marie a Pietkiewicz¹. V roce 1931 Bertrand Frohman označil ‘bruxomanii’ za čistě psychologický fenomén².

Akademie protetické stomatologie definuje bruxismus jako „parafunkční tření (obrušování) zubů neboli orální zlozvyk sestávající z rytmického nebo křečovitého opakovaného skřípání, tření nebo zatínání zubů v době mimo žvýkání, které může vést k poškození zubů“³. Americká akademie pro bolest obličeje a hlavy definuje bruxismus jako „celkovou parafunkční denní nebo noční aktivitu, zahrnující skřípání, tření nebo zatínání zubů. Je nevědomá a může být diagnostikována pomocí přítomnosti obroušených zubů, jejichž příčinou není běžné žvýkání“⁴. V souvislosti s bruxismem se hovoří o skřípání zubů, nadměrném tření zubů, zatínání zubů, svírání či nadměrných posunech⁵. Je až nápadné, jak převažují v těchto definicích důsledky – změny na zubech – nad jejich původci, kterými jsou svaly.

Klasifikace bruxismu

Klasifikací bruxismu je celá řada. Základní dělení rozeznává: noční bruxismus, probíhající ve spánku, denní bruxismus, probíhající v průběhu dne a kombinovaný bruxismus, probíhající ve dne i v noci⁵.

Ze studií je známo, že okolo 90 % populace občas zatíná nebo skřípe zuby, aniž by se jednalo o klinicky relevantní parafunkci. Důležité také je, že vzhledem k relativně vágní definici a klinickému vymezení bruxismu se epidemiologická data často velmi liší. Obecně se udává, že bruxismus postihuje okolo 10–20 % populace, přičemž v literatuře lze nalézt rozpětí 6–91 % populace^6,7. Je častější u jedinců s poruchami čelistního kloubu. Denní bruxismus je dvakrát častější než noční. Denní bruxismus je častější u žen, noční nejeví závislost na pohlaví. Bruxismus postihuje nejčastěji děti a mladší dospělé, mezi 40 a 65 lety jeho výskyt klesá, ve stáří je vzácný. Obecně platí, že jeho intenzita s věkem klesá, zejména s věkem nad 60 let, kde se pohybuje kolem 3 % populace^6,7. Opět jsou ve hře svaly – jak s věkem klesá svalová síla, ubývá i bruxismu.

Klíčové jsou studie, které ukazují, že vznik (!) bruxismu nesouvisí s psychologickými vlivy⁸, s osobnostními charakteristikami⁹, natož pak s prožitým ani očekávaným stresem¹⁰. Máme tomu tedy rozumět tak, že stres nemá u bruxismu žádný význam? Ale kdepak. Má, neboť bruxisté odpovídají na stres jinak než zdraví lidé, a sice: mají zvýšené napětí (tonus) žvýkacích svalů, mají zvýšenou reaktivitu žvýkacích svalů na stres, ale psychologicky jsou zcela srovnatelní s non-bruxisty¹¹. Stres tedy zhoršuje již přítomný bruxismus, není však jeho primární příčinou, jak se často tvrdí.

Důležité je, že bruxismus koreluje s bolestmi hlavy a krku, závažností onemocnění čelistního kloubu, a problémy s krční páteří¹².

U bruxismu probíhá ve spánku v 84,9 % bruxistických epizod současně s kontrakcí svalů krku, zdvihače hlavy a trapézového svalu¹³.

Léčba bruxismu

U bruxismu si tedy musíme především uvědomit, že když soupeří zub a sval, vyhrává vždy sval (zuby se opotřebí či prasknou) – proto, chceme-li bruxismus adekvátně léčit, nemůžeme se soustředit pouze na zuby (stomatologie), ale musíme pracovat také se svaly (fyzioterapie, rehabilitace). Dále si musíme uvědomit, že anatomicko-funkční postavení těla v prostoru (postura) úzce souvisí se skusem a jedno bez druhého není – postavení zubů ovlivňuje postavení těla a naopak¹⁴. Nelze je tedy oddělovat a u bruxismu musíme léčit obojí, jinak je šance na dlouhodobý výsledek malá. Bruxismus se sice překládá jako „skřípání zuby“, ale to, co jimi skřípe, jsou svaly – zuby samy o sobě skřípat nemohou.

Léčba bruxismu tedy spočívá v práci se svaly a posturou, kterou provádí fyzioterapeut a v ochraně zubů a jejich rekonstrukci, kterou provádí stomatolog. Za účelem ochrany zubů a později i funkční léčby skusu používáme individuálně zhotovené dlahy, které jsou stomatologem průběžně upravovány. Jako první pomoc lze využít i konfekční dlahy (např. Dr. Brux), pro adekvátní léčbu je však třeba komplexní vyšetření a individuálně orientovaná léčba.

Autor článku:

doc. MDDr. MUDr. Jiří Šedý, Ph.D., MBA, MBE, FADI, FICD

Literatura:

1. Marie MM, Pietkiewicz M. La bruxomanie [Bruxism]. Revue de Stomatologie 1907, 14: 107–116.

2. Frohman BS. Application of Psychotherapy to Dental Problems. Dent Cosmet 1931, 73: 1117-1122.

3. Academy of Prosthodontics. The glossary of prosthodontic terms. J Prosthet Dent 2005, 94(1): 10–92.

4. Okeson JP. Orofacial pain: Guidelines for assessment, diagnosis and management. Chicago: Quintessence, 1996.

5. Ella B, Ghorayeb I, Burbaud P, Guehl D. Bruxism in Movement Disorders: A Comprehensive Review. J Prosthodont 2017, 26(7): 599-605.

6. Shetty S, Pitti V, Satish Babu CL, Surendra Kumar GP, Deepthi BC. Bruxism: a literature review. J Indian Prosthodont Soc 2010, 10(3): 141-148.

7. American Academy of Sleep Medicine. International Classification of Sleep Disorders, Revised: Diagnostic and Coding Manual. American Academy of Sleep Medicine, 2001, Chicago, Illinois, USA.

8. Harness DM, Peltier B. Comparison of MMPI scores with self-report of sleep disturbance and bruxism in the facial pain population. Cranio 1992, 10(1): 70-74.

9. Pierce CJ, Chrisman K, Bennett ME, Close JM. Stress, anticipatory stress, and psychologic measures related to sleep bruxism. J Orofac Pain 1995, 9(1): 51-56.

10. Rugh JD, Harlan J. Nocturnal bruxism and temporomandibular disorders. Adv Neurol 1988, 49: 329-341.

11. Rao SM, Glaros AG. Electromyographic correlates of experimentally induced stress in diurnal bruxists and normals. J Dent Res 1979, 58(9): 1872-1878.

12. von Piekartz H, Rösner C, Batz A, Hall T, Ballenberger N. Bruxism, temporomandibular dysfunction and cervical impairments in females - Results from an observational study. Musculoskelet Sci Pract 2020, 45: 102073.

13. Gouw S, Frowein A, Braem C, de Wijer A, Creugers NHJ, Pasman JW, Doorduin J, Kalaykova SI. Coherence of jaw and neck muscle activity during sleep bruxism. J Oral Rehabil. V tisku.

14. D'Attilio M, Filippi MR, Femminella B, Festa F, Tecco S. The influence of an experimentally-induced malocclusion on vertebral alignment in rats: a controlled pilot study. Cranio 2005, 23(2): 119-129.